Provedl jsem pár úprav v postu Zázraky, zdraví a (už ne jen) krátké zkušenosti s makrobiotikou, a přidal odstavec "Po roce"...
komentáře...Opět po dvou letech se v Portugalsku koná Boom festival, a opět se tam chystám. Vyrážíme pozítří v neděli autem, na cestě budeme cca tři týdny. Na jednu stranu se opravdu hodně těším, na druhou stranu jsem fakt zvědavý, jak se organizátoři poperou s klesající úrovní "psy" subkultury. K předloňské novince, world music stage, by letos měla přibýt novinka další, breaky, dub a podobně.
Původně jsem chtěl na Boom přivézt něco z vlastní zahrádky, propracovanější obdobu "táborové pokladovky", která byla na posledních dvou -bio- festivalech, ale nakonec na to nedojde - psaní scénáře se ukázalo být podstatně náročnější, než jsem odhadoval, zvlášt v kombinaci s plným programátorským úvazkem, který zabírá ohromné množství času mozkové kapacity. Každopádně jde o něco, co bude možné opakovaně připravit na různých akcích, takže to v klidu dopíšu, nachystám, provedu beta test třeba na nějaké menší party, a kdo ví, třeba to za dva roky na Boomu opravdu bude.
Mimochodem, četli jste můj report z posledního Boom Festivalu v r. 2006?
komentáře...Příští hraní, což znamená pravděpodobně v sobotu přes poledne MöBio, a o týdne později v pátek 30.5. klub Ulita v Ústí nad Labem, pro mně budou zvláštní. Pominuly totiž hlavní důvody, kvůli kterým jsem čím dál tím víc omezoval hraní, a kvůli kterým jsem nemohl tvořit hudbu na úrovni, na jaké bych hrál. Mám teď totiž po letech konečně zase všechno, co potřebuju.
Notebook Dell Inspiron 1720 s procesorem 2.5 GHz Intel Penryn a 4GB RAM (a Windows Vista, se kterými trochu nečekaně nemám nejmenší problém).
K tomu kontroler Torq Xponent, se kterým je hraní z Traktoru 3 radost, a na vlastní skládání pak klávesy/kontroler 
Novation Remote 37 SL, které na displejích ukazují jména parametrů, ke kterým jsou přiřazené jednotlivé ovládací prvky (hodně šikovná věc). Z rakouské eBay jsem zbrusu nový kousek pořídil za necelých 7 tisíc.
Jsem tedy (zčásti znovu a zčásti poprvé, třeba notebook jsem nikdy neměl) samostatná jednotka, a k tomu, abych mohl zahrát, mi stačí nevelká taška s vybavením, elektrická zásuvka a možnost zapojit jeden kabel do zesilovače. Žádné půjčování vybavení (pokud si člověk nezapomene sluchátka), na kterém se pravidelně ukazuje platnost mnoha Murphyho zákonů, žádné otravování se s prastarým mixákem, který před vás na akci postavili nějací profíci, a na kterém nejdou zkrouhnout basy a šavle šustí a propouští. Tra-dá!
O tom, že můžu sedět někde na v lese na pařezu a psát nebo třeba programovat, nebo vesele bušit do kláves a kroutit knoby, ani nemluvě. U hudební tvorby ale na výsledky bude ještě potřeba nějakou dobu čekat...
pokračování...
Je to čtvrt roku, co jsem strávil týden na kurzu makrobiotického vaření v Dobrušce. Byl to natolik proměňující zážitek, že to, že se o něj pokusím podělit, mi bylo od začátku jasné. Je to ale zároveň natolik závažné a složité téma, že mi až doposud unikalo, co a jak napsat – konec konců, sotva jsem škrábnul povrch tam, kde by šlo studiu věnovat mnoho životů. Nebudu se tedy detailně rozepisovat o tom, co makrobiotika doporučuje a proč. Místo toho prostě po (na svou délku až příliš povrchním) úvodu popíšu svoje krátké zkušenosti s makrobiotikou – jak jsem se s ní seznámil a jak se mi s ní žije. Mým cílem v následujícím povídání bude podnítit vás ke změně – nebo alespoň upozornit, jaké možnosti existují, kdybyste změnu někdy potřebovali.
UPDATE: Po roce jsem v textu upravil několik stylistických drobností a na konec připsal současný pohled.
pokračování...