Trochu jiné boty

(05/27/2008 19:45)

Už dlouhé roky řeším problém. Nemám boty. Tedy, mám boty, ale ne takové, aby se v nich dalo vydržet. Nejsem nijak náročný, nemám žádnou závažnou vadu chodidla, chci prostě boty, které jsou pohodlné, a ve kterých mě po půl dni nebudou bolet nohy. Jo, a ještě by do nich nemuselo téct, pokud to nejsou sandály.

Možná jsem si během minulých let měl prostě zkoušet všemožné levné stánkařské zboží, ale místo toho jsem vždycky pořídil trochu dražší boty s tím, že snad budou dobré, a chvíli trvalo, než jsem se ze své naivity vyléčil. Boty sice nebyly špatné, ale prostě to nebylo ono.

Až teď. Už nějakou dobu vím, že chůze s dopadáním na paty je nepřirozená, na druhou stranu ona přirozená chůze se v botách provádí jen těžko, nemluvě o tom, že se na ni dnešní běžný člověk musí trochu přeučit, protože to zprvu vůbec nepůsobí přirozeně nebo pohodlně, naopak je to namáhavé a bolí z toho nohy.

No a sešla se synchronicita se synchronicitou, jeden článek stíhal druhý, a najednou jsem během měsíce znal ne jednu, ale rovnou dvě alternativy k běžným botám - nakonec jsem se rozhodl zkusit obě. Obě firmy slibují boty s tenounkou podrážku, bez věcí jako změkčené paty, zvednuté klenby a podobně, a s tím možnost dosáhnout přirozenější chůze.

Objednal jsem jedny Vibram FiveFingers, a jedny Vivo Barefoot.

Vivo Barefoot Aqua vypadají narozdíl od Vibramů celkem normálně. Podrážka je opravdu tenká, sice necítíte každé zrníčko písku, ale spáry mezi dlaždicemi bez problémů. Bota neposkytuje žádné vyboulené opěry pro chodidlo, je to zespod prostě placka. No a říkám si - konečně. Konečně boty, ve kterých nemám pocit, že mi v nějakém směru svírají nohu - jsou krásně široké. Zároveň do nich neteče (do pěti nebo šesti párů bot za poslední léta mi teklo nebo prosakovalo třeba při chůzi orosenou trávou, ať už šlo o tenisky, skejťácké boty nebo mokasíny) - neustále jsem čekal, kdy se vlhkost prodere dovnitř, a ono nic. Přitom nemám pocit, že by nebyly vzdušné. Z internetového obchodu dorazily bez problémů během týdne.

Update 04/2010: Od Terra Plana jsem od doby napsání článku vyzkoušel ještě další boty, a žádné z nich nebyly ani zdaleka tak pohodlné jako Aqua. Objednal jsem tedy nedávno druhý pár Aqua, a v drobných detailech se liší od původních bot - například mají cedulku Made in China, a na několika místech dřou. Bylo to nepříjemné, a pár týdnů trvalo, než se patřičně rozšláply - teď už ale plní funkci stejně dobře jako první pár.



Vibram FiveFingers upoutávají pozornost. Vypadají totiž jako rukavice na nohu, s pěti oddělenými prsty. Mnoha lidem asociovaly nějaké potapěčské boty. Opět je to v podstatě tenká gumová placka, která se nesnaží tvarovat vám nohu, ale přirovnání k rukavici sedí nejvíc. A je to zprvu docela nezvyk - tam, kde je člověk zvyklý cítit jakousi jednolitou ploutev, se najednou vynořují kaskády neznámých pocitů...

Koupil jsem základní model, který je podobně jako ostatní doporučován prakticky k jakémukoliv použití, a měl bych k němu výhrady - například mi odírá achilovku, takže když je chci mít na noze, musím si na ni dát napřed náplast. Zrovna tak kdybych si je chtěl trochu utáhnout, bude to na některých místech tlačit. Ale přesto jsem je teď nosil přes den celý MöBio víkend, a nemůžu si je vynachválit. Což znamená, že si asi koupím verzi s páskou přes nárt, nebo možná tu ještě uzavřenější, tam aspoň nebudou moci zapadnout kamínky.

Takže boty od obou firem můžu, se zmíněnými výhradami, doporučit. Je ale potřeba podotknout, že když je začnete nosit, budete mít docela rychle unavená chodidla, pokud nechodíte často bosí, a stejně tak paty, protože běžný dusající model chůze tady není tlumený žádnou podrážkou. Je potřeba s tím počítat, a zvykat si postupně - zvlášť u Vibram FiveFingers, poprvé jsem v nich šel nějakých 20 minut a měl jsem jich dost, ale po pár hodinách chůze během následujících dvou týdnů už v nich teď můžu být celý den, a ze zvláštního se stalo docela příjemné, takže plánuju nákup dalšího páru. Což mi připomíná, oba typy bot se pohybovaly něco přes 2500,- Kč.

comments...
 

Douglas Rushkoff's Testament

(02/08/2008 22:18)

Testament coverAs Douglas Rushkoff belongs among the most enlightening present-day thinkers and writers (blog, interview in BoingBoing podcast), it's worth noting that the final part of his last work, Testament (Amazon), has recently been published (free first issue in pdf). I've now finished reading it, and can safely say that it really is one of THE psychedelic comic books, achieving a place alongside works like Alan Moore's Promethea and Grant Morisson's The Invisibles. Well recommended. And now I'm off to actually buy the whole thing - both this piece of inspiring mythology in a contemporary appearance and it's author pertain among the scarce phenomena of today that are worth supporting.

comments...
 

Vim - next level in text editing

(06/13/2007 15:21)

As someone who spends considerable time in front of a computer screen (or two), I knew that there were two groups of people, supporting two text editing systems - Vi/Vim and Emacs. The relations between these two is like the relation between Windows and Linux - both are considered superior by their supporters. I knew that both are supposed to take text editing, particularly for coders, to the next level in speed and possibilities, and that both are supposedly harder to learn, because most people are used to "classic" style of working with text using arrows and ctrl-arrows, shift for selecting, home/end, etc.


I also knew that this style of text editing is very limited - getting the cursor to the right place on a page full of text takes numerous arrow- and ctrl-arrow key presses, or requires you to grab the mouse. For a large group of computer users, this is no problem. However, if you're using your computer for programming, and are interested in seriously boosting your productivity (not to mention other advantages, like being able to switch between platforms), everyone who's made the jump will tell you that it's worth it.

continue
 

Kabaret Caligula - Jan Hus: Vzkříšení

(04/08/2007 0:14)

Přesto, že divadlo je v době Youtube docela podivínský koníček, Jan Hus: Vzkříšení je divadelní hra, kterou musím vřele doporučit právě lidem, kteří se do divadla běžně příliš neženou. Po Husově obnovené premiéře nezůstal v sále nikdo, kdo by nebyl nadšený. Rozhodně jde o nejlepší kousek Kabaretu Caligula. V Divadelních novinách vyšla na hru tahle kladná recenze.


Jako předkrm mohu nabídnout dva skeče (přednáška Švajcikova partaj a Jidášku, kamaráde) Kabaretu Caligula z jejich vánoční besídky v Cross clubu. Ač ani jedno dílko vyzrálé vychytanosti Husa nedosahuje (i když to říkám jen proto, aby se jimi ti z vás, kteří mají slabší povahu, nenechali odradit), je to spíš proto, že Hus je mistrovský kousek, zatímco scénky "jen" dobře pobaví. Stejně tak na stránkách spolku se vedle dalších informací včetně například Husova scénáře dá také potkat slušné množství úsměvných hlášek.


Jestli vás baví fantasy, scifi, parodie, případně jste obecně trochu geek či nerd, tak na Husa zajděte, budete se luxusně bavit. Je to představení toho druhu, že i kdybyste na něj měli cestovat až kdoví odkud, tak to stojí za to.


comments...
 

Robert Charles Wilson - Spin

(10/07/2006 22:24)

is a scifi book which I've just finished, and I'm so excited that I have to write this short review. I've read other Wilson's books, namely Darwinia and The Chronoliths, and they have quite a lot of common features with Spin. They all describe the world as we know it after it was hit by some unpredictable and completely mindboggling event. In Darwinia, a continent disappears and is replaced by an unknown land, in Chronoliths, gigantic statues from the future begin to appear around the world. Wilson manages to plausibly describe what these events do to the world, how the society and individuals react, and how everything is trying to stay normal. Also the main characters are a bit similar in their nature. However, while Darwinia was interesting and The Chronoliths engaging and massive, except their dissapointing (lack of) ending, Spin is simply perfect.One day, the stars and the Moon dissapear from the sky. The sun comes up, as warm and blinding as ever, but there's no activity to be seen on it. As we find out, the Earth has been wrapped in a kind of capsule, which simulates the Sun and gravity of the Moon on one hand, and slows down time inside on the other. One minute inside is about a thousand years in the rest of the Universe.

And that, as strange as it may sound, is of course only the beginning of a brilliant book. When I read half of it, I was breathless already, as it was about at that stage that The Chronoliths ended. But this time, not only is there another half of the book, but it's even getting more and more interesting, everything falls logically into place and things get explained in the end - I didn't believe that it was possible. There is even a kind of elegant happyend.

Politics is mixed with a plausible depiction of human relationships in the shade of upcoming Apocalypse (the Sun outside goes through its natural life cycle, which doesn't concern us since it takes billions of years, but suddenly in the book it becomes a key issues), the longing to lead a normal life is contrasted with apocalyptic cults and the chaos of the end of days. It is unbelievable, how many topics Wilson managed to include and touch in his book, and how compact and solid it stays all the time. It is believable, it is thrilling and at the same time it makes you think.

Well, simply thumbs up. One of the best books I've read lately. Robert Charles Wilson - Spin @ Amazon.

comments...